Likvidace znalců jako podnikajících subjektů

Věděli jste, že prováděcí vyhláška č. 193/1959 Ú.l. přímo v preambuli deklarovala snahu o likvidaci znalecké činnosti v jiné podobě, než cestou organizací socialistického sektoru?

Preambule této vyhlášky říká následovné:

Nová úprava právních poměrů znalců a tlumočníků vychází ze zásady, že znalecké a tlumočnické úkony mají především zajišťovat socialistické organizace v rámci své činnosti a že při provádění zákona, zejména při výjimečném zadávání znaleckých či tlumočnických úkonů jednotlivcům, je třeba usilovat o dosažení jeho hlavního cíle a to je vymýcení soukromopodnikatelských způsobů při provádění znaleckých a tlumočnických úkonů. 

Zajímavostí pak je i to, že tato legislativa zavedla možnost (dlužno dodat, že značně teoretickou – mně osobně se to za 12 let ještě nikdy nestalo) navýšení znalecké odměny (která však byla účtována výhradně mezi organizacemi socialistického sektoru) nejvýše o 20 %. Ještě předcházející legislativa umožňovala navýšení o 100 %.

Ještě stávající legislativa (účinná od roku 2021) počítá s teoretickým navýšením odměny znalce o 20 % – a odkazuje se tak na legislativní předpis, který si dal za cíl vymýtit soukromopodnikatelský způsob výkonu znalecké činnosti.

Další – a nemenší – absurditou této legislativy je pak to, že znaleckou činnost „vykonávaly“ socialistické organizace. Ty samozřejmě žádnou znaleckou činnost nevykonávaly – vykonávali ji určení zaměstnanci těchto organizací v rámci své pracovní činnosti (povinně). A vykonávali ji bez nároku na jakoukoliv odměnu!

Na druhou stranu však, v paragrafu 6 této vyhlášky bylo zcela jednoznačně uvedeno: „Za obsah znaleckého úkonu nese však plnou odpovědnost znalec sám.“

Nebohý zaměstnanec takové organizace (který byl určen – možnost dobrovolnosti jaksi nebyla) tak zpracovával znalecké posudky, za které nedostal zaplaceno (zaplaceno dostala organizace, ve které byl zaměstnán), ovšem odpovědnost za takto zpracované posudky nesl sám osobně (nikoliv ona organizace).

Supr, ne? 😳